Které novinky se vyplatí mít ve firemních vozech?

Dnešní auta jsou plná různých bezpečnostních a pomocných systémů. Které vám opravdu pomohou? A které jsou naopak zcela zbytečné, nebo dokonce pro zlost?

Asistenční systémy usnadní řízení i zvýší bezpečnost
Některé pomohou hodně, některým se vyhněte
Vyzkoušejte je, funkčnost se značka od značky liší

Dnešní auta jsou komplikovanými stroji nabitými elektronikou a řadou více nebo méně užitečných zařízení a systémů. Pohled do ceníku s množstvím výbavových stupňů, motorů a příplatkových prvků nás přinutí přemýšlet, co z té plejády možných kombinací vlastně zvolit.

Asistenční systémy

Auta jsou vybavena množstvím systémů nejen proto, že to tak chtějí zákazníci či automobilky, ale také z toho důvodu, že si to vynucuje evropská legislativa. Takže pokud vám bude prodejce nadšeně prezentovat jako „konkurenční výhodu“ fakt, že je vůz vybaven stabilizačním systémem, vězte, že ten dnes musí mít povinně každé nové osobní auto.

Do čeho investovat? Rada je jednoduchá, pokud na to máte finance, investujte do téměř všeho vyjmenovaného. Každému z nás se někdy stane, že je za volantem nesoustředěný, roztěkaný, unavený... V takovém stavu děláme chyby, a pokud máme možnost tyto chyby eliminovat nějakým zařízením, je moudré si jej dopřát. Podívejme se na výběr desítky nejzajímavějších systémů a na to, co nám přinášejí.

Tip


Automobilky dnes používají množství zkratek a názvů, ve kterých je těžké se vyznat, zvlášť když na rozdíl od sjednoceného ABS existují pro stejnou funkci u různých značek různé názvy. Vždy se dobře informujte, co nabízené „hejblátko“ vlastně umí a pokud to jen trochu jde, funkčnost si sami vyzkoušejte. Rozdíly v tom, jak systémy značku od značky fungují, mohou být totiž leckdy zásadní.

Přehled asistenčních systémů

Následující tabulka obsahuje seznam nejčastějších systémů ohodnocených dle užitečnosti z hlediska komfortu a bezpečnosti (0 = zcela neužitečný, 5 = rozhodně užitečný) a výhodnosti vzhledem k ceně? (0 = rozhodně se nevyplatí, 5 = rozhodně se vyplatí).

    Asistenční systém Užitečnost Výhodnost
    1. Sledování jízdního pruhu s automatickým zásahem do řízení 4 3
    2. Adaptivní tempomat 4 2
    3. Přednárazové systémy 5 5
    4. Parkovací senzory a couvací kamery 4 5
    5 . Automatické parkování 3 2
    6. Elektrické otevírání dveří zavazadlového prostoru 2 2
    7. Hlídání mrtvého úhlu 3 2
    8. Automatické převodovky 5 4
    9. Start-Stop systém 0 0
    10. Asistent rozjezdu do kopce a další 4 3

    Asistenční systémy a jejich hodnocení

    1. Sledování jízdního pruhu s automatickým zásahem do řízení

    K čemu je to dobré: Zabrání vyjetí z pruhu při vaší krátké indispozici či nepozornosti.

    Mezi asistenčními systémy, které se dnes nabízejí, patří tento na první místo pomyslné „hitparády“. Mnoho řidičů se za volantem při jízdě po dálnici nebo rychlostní komunikaci věnuje i dalším činnostem, než jenom řízení. Dobře to není, ale je to realita. Kromě toho i pozornost soustředěného řidiče může občas něco oslabit. Nehod, kdy auto sjede ke krajnici nebo vjede do protisměru, zatímco řidič řeší kávou či kolou polité kalhoty/sukni, čte smsku s důležitou zprávou, nebo se jenom snaží něco nastavit na dotykovém displeji vozidla, se stává mnoho. A to se ani nezmiňujeme o mikrospánku... 

    Jednodušší systémy pouze akusticky nebo hapticky (hmatovým vjemem, třeba chvěním volantu nebo vibrací v sedáku) řidiče upozorňují, že auto přejíždí krajní nebo dělicí čáru, aniž by byla aktivována směrová světla (blinkry). Systém pracuje od určité rychlosti, aby zbytečně nerušil třeba při parkování a podobných manévrech v malé rychlosti. O sledování vodorovného značení na silnici se starají kamery, což znamená, že kde nejsou dělicí a krajní čáry, tam většina systémů nefunguje. V současnosti ale již pokročilé systémy umí registrovat například i krajnici bez bílé čáry. V každém případě stojí za to, zajímat se o nadstavbu tohoto systému (různé automobilky mu dávají různé názvy), která je schopna i automatických korekcí. To znamená, že systém automobil de facto sám řídí. Automobilky rychle naučily elektroniku, aby se držela středu jízdního pruhu a automobil v tomto režimu nejel jako když „bijou hada“ tedy klikatě, od krajnice ke středu a zase zpátky. Ani chvilková nepozornost řidiče tak auto nesvede z cesty. Systém pracuje pouze po omezenou dobu, obvykle 10 – 15 sekund, poté začne zvukovým signálem řidiče „budit“. Delší dobu automat fungovat nemůže, protože evropská legislativa zatím autonomní řízení vozidel v silničním provozu neumožňuje.

    Zkušenější řidiči, kteří se již s tímto systémem naučili jezdit, ale vědí, že třeba při nudné jízdě po dálnici stačí volant jen zlehka přidržovat tak, aby v něm systém registroval určitý odpor ze strany řidiče, a pak už neprotestuje a sám odřídí klidně celé hodiny, pokud není třeba sjíždět, najíždět či předjíždět, což se bez řidičovy aktivní činnosti zatím neobejde... 

    2. Adaptivní tempomat

    K čemu je to dobré: Pomůže vám udržet opravdu bezpečný odstup od vozu před vámi.

    Zatímco systém hlídání jízdního pruhu využívá kamer, adaptivní tempomat se spoléhá na mikrovlnný radar v přídi vozu (výjimkou je Subaru, jehož zajímavý a dlužno podotknout, že výborně fungující systém využívá i pro adaptivní tempomat kamer). 

    Co umí? Radar předává systému informaci o vzdálenosti od vpředu jedoucích vozidel a elektronika tak sama vůz zpomaluje a zrychluje zpět na nastavenou rychlost, jak se před autem objevují a uhýbají jiné vozy. Řidič tedy může mít obě nohy sundané z pedálů a auto přesto reguluje svou rychlost v závislosti na situaci před sebou. A co víc, některé systémy auto umí i samy zastavit a opět rozjet, když se auta vpředu dají znovu do pohybu. Plně automaticky to ale samozřejmě funguje pouze ve spojení s automatickou převodovkou... 

    Většina systémů umožňuje nastavit tři úrovně vzdálenosti: konzervativní, střední a krátkou. Ovšem pozor, i ta krátká je na hony vzdálena tomu, co jsou čeští řidiči schopni vyvádět při dálničním tempu, kdy za sebou jedou s rozestupy, které jim neumožní v případě náhlého zabrždění vozu vpředu ani mrknout okem, natož správně zareagovat.

     Z toho vyplývají problémy, které uživatele adaptivního tempomatu na našich dálnicích čekají: při jízdě v levém pruhu při předjíždění pomalu jedoucích vozidel vůz udržuje z hlediska za vámi jedoucích šílenců nepřirozeně velkou vzdálenost od vozidla před sebou, které také předjíždí. Auto nepřirozeně brzo zpomalí, nenalepí se na auto vpředu a hysterie za vámi tedy vrcholí. Speciální režim „SD“ (Stupid Driver), který by udržoval auto ve stotřicítce dva metry za vpředu jedoucím autem, tyto systémy z důvodů, které inteligentní řidič pochopí, neobsahují...  

    Kombinace adaptivního tempomatu a aktivního hlídání jízdního pruhu je nicméně dvousečnou zbraní. Na jednu stranu je velkým přínosem pro bezpečnost jízdy, na stranu druhou svádí řidiče k tomu, že se situaci před vozidlem už skoro vůbec nevěnují. Je tedy třeba je využívat s rozumem. 

    3. Přednárazové systémy

    K čemu je to dobré: Zabrání nejen drobným ťukancům v městském provozu.

    Zatímco adaptivní tempomat funguje ve vyšších rychlostech, přednárazové systémy jsou určeny pro zabránění drobným kolizím, ke kterým dochází v městském provozu a popojíždění v kolonách. Princip funkce je podobný, i když tyto systémy nevyužívají radar, ale laserová čidla nebo čidla parkovacího systému. Mají tedy omezený dosah a systém je tedy určen jen pro situace, kdy rychlost jízdy nepřekračuje městské maximum. Pro vyšší rychlosti je dosah těchto prostředků nedostatečný, na druhou stranu je možno jím vybavovat auta sériově, protože není tak drahý, jako na radaru závislý adaptivní tempomat. Podobné systémy tedy nalezneme i v běžných kompaktních, či malých automobilech. Příkladem může být nová Škoda Fabia. 

    Opět nalezneme velké rozdíly v tom, jak systémy jednotlivých značek fungují. Některé umí auto zcela zastavit, jiné pouze zmírní následky nárazu. Na to se informujte, zvlášť když za to platíte něco navíc. Obecně se jedná o velmi užitečné systémy, a to zejména, pokud jsou schopny reagovat nejen na takovou překážku, jako je auto nebo zeď, ale i na chodce či zvířata. Zde bylo průkopníkem Volvo a dnes jsou již systémy, které dokáží rozpoznat chodce, stále častější výbavou nových aut. Pokud je v autě můžete mít, neváhejte.

    4. Parkovací senzory a couvací kamery

    K čemu je to dobré: lépe zaparkujete a vyhnete se zbytečným šrámům.

    Existují řidiči, kteří řídí velmi dobře, ale jak dojde na parkování v těsnějším prostoru, zejména mezi auty nebo betonovými sloupy podzemních garáží, mají problém, o kterém leccos vypovídají šrámy na náraznících a slitinových discích jejich vozů. Parkovací „usnadňovatelé“ jsou ale nejen pro ně vítanou pomocí. Tím nejjednodušším a nejlevnějším, jaký si dnes lze dopřát, jsou zadní senzory se zvukovou signalizací, varující před příliš malou vzdáleností od překážky při couvání. Koneckonců, tento systém lze i dokoupit na starší auta. Stejně fungují také senzory přední. Revoluci přinesly systémy, které na barevných displejích řidiči ukazují pomocí vícebarevných polí, jak blízko překážka je a kde se nachází. Zda vlevo, vpravo, uprostřed za vozem nebo po jeho straně... 

    Ještě vyšší úroveň pak představují couvací kamery, které na daný displej přenášejí obraz situace za vozidlem, navíc s vyznačením dráhy jízdy podle natočení volantu. Zároveň řeší problém, který je vlastní systémům bez kamery: registrují i neškodnou vzrostlou trávu a občas naopak nezaregistrují ze země čouhající tyč, nebo jiný tenký předmět. Díky kameře jej řidič vidí. V poslední době se navíc začal prosazovat takzvaný „Bird View“, tedy obraz složený ze čtyř a více kamer, vytvářející pohled na vozidlo a situaci kolem něj shora. S takto vybaveným autem je radost parkovat. Nejen že zajedete i tam, kam byste se, odkázáni na vlastní odhad, sami nevešli, ale omezuje se na minimum také riziko poškození vozu a vozů okolních. 

    Zarputilým ničitelům disků pravých kol také některé značky nabízejí automatické sklopení pravého zpětného zrcátka do polohy, která řidiči zprostředkuje obraz o tom, jak daleko od obrubníku se při podélném parkování kolo nachází. 

    5. Automatické parkování

    K čemu je to dobré: Skoro sám namísto vás zaparkuje.

    Od kamer a senzorů už byl jenom krok k poloautomatickým systémům parkování. Nejdřív uměly pouze podélné parkování, pak se přidala i možnost parkování příčného. Většina systémů ovšem pro příčné zaparkování volí zacouvání vozu do mezery, což se třeba při nákupu, který je třeba uložit do zavazadlového prostoru, moc nehodí.

    Obecně je možno tyto systémy doporučit pouze těm, pro které je jakýkoli parkovací manévr do prostoru menšího než deset krát deset metrů traumatem. Automat většinou parkuje hůře než dobrý řidič nebo průměrný řidič vybavený senzory a couvací kamerou. Kdysi tyto systémy vyžadovaly dokonce přes metr a půl navíc k délce auta, aby zaparkovaly. Navíc se nejedná o zcela automatický proces: Jakmile systém detekuje vhodné místo, řidič pouze pustí volant: řadit a přidávat plyn musí sám. 

    Ve vývoji jsou již i plně automatické systémy, kdy řidič může z auta vystoupit a nechat parkování zcela na něm. Takový systém budou mít již brzy elektromobily Tesla a totéž připravuje také Mercedes-Benz, respektive koncern Daimler AG ve spolupráci se společností Bosch. Hodil by se totiž i pro vozy smart, které využívá půjčovna car2go. Plný automat ale bude zatím možno využívat jen na soukromých parkovištích, a to kvůli zmíněným legislativním překážkám, které zatím nejen Evropa autonomnímu řízení aut klade. Ale za deset let by již podobné funkce měly být poměrně běžné.

    6. Elektrické otevírání dveří zavazadlového prostoru

    K čemu je to dobré: Někdy pomůže, ale víceméně se bez něj obejdete.

    Tato vymoženost se začíná u vozů s karoserií hatchback, kombi nebo u aut kategorie SUV objevovat stále častěji. Doporučuji předem si vyzkoušet, jak v konkrétním případě (u daného modelu) systém funguje.

    Některé jsou zoufale pomalé, a zatímco vy byste dveře otevřeli za dvě vteřiny, elektrice to trvá vteřin deset. Vypadá to jako banalita, ale když potřebujete dveře otevřít, zavřít a následně si vzpomenete, že jste v kufru ještě něco nechali a znovu jej tedy otevíráte a zavíráte, tak byste u těch nejpomalejších systémů doslova „vyletěli z kůže“, kolik času ztratíte... Pokud parkujete v nízkých pozemních garážích, je také třeba, aby systém umožňoval snadné nastavení maximální výšky otevření dveří. 

    Zajímavou inovací je systém, kdy osobě, která u sebe má klíč od vozu, stačí nohou mávnout pod zadním nárazníkem a víko se na tento signál díky senzoru pod nárazníkem otevře. Pokud máte plné ruce, je to vítaná pomoc. Systém nabízí již více značek, opět si ale vyzkoušejte, jak to v praxi funguje, některé systémy reagují až na třetí - čtvrtý pokus, takže riskujete, že budete vypadat na parkovišti jako blázni, když budete neustále mávat nohou pod nárazníkem, aniž by se cokoli dělo. 

    Obecně se dá říci, že bez elektrického otevírání dveří zavazadelníku asi může většina řidičů spokojeně žít.

    7. Hlídání mrtvého úhlu

    K čemu je to dobré: Může pomoci vyhnout se kolizi, ale lze jej nahradit správným nastavením zrcátek.

    Jako „mrtvý úhel“ se označuje místo po straně vozidla, mírně za ním, ve kterém není automobil vidět ani ve vnitřním, ani vnějším zpětném zrcátku. Ve skutečnosti žádný takový úhel neexistuje, lidé si pouze neumějí zrcátka správně seřídit. Ale proč je to učit, když můžeme vymyslet systém.

    Senzory umístěné většinou právě ve vnějších vnitřních zrcátkách tedy řidiče upozorní, kdykoli se zezadu po straně blíží jiné auto. Varování se liší, většinou se rozsvítí světlo ve zpětném zrcátku, pokud ještě začnete na stranu projíždějícího auta blikat, varuje vás zvukové znamení. Systémy různých automobilek mají různou citlivost a různé nastavení oblasti, kterou hlídají, takže u některých jsou na denním pořádku i plané poplachy. U některých značek lze zaznamenat zhoršenou činnost za deště. 

    TIP: Jak si je správně zrcátka seřídit? Vnitřní zrcátko natočte tak, aby maximálně zabíralo plochu zadního okna, pokud jsou po stranách vidět i sloupky, potom tak, abyste viděli něco navíc po své levé straně. Pravé vnější zrcátko nastavte výškově podle pohledu z pozice za volantem. Poté se nahněte doprava, abyste měli hlavu zhruba uprostřed vozu a nastavujte zrcátko, až se vám začne objevovat bok karoserie vozu. Tuto polohu zachovejte. U levého zrcátka se naopak nakloňte tak, abyste se hlavou dotkli bočního okna a udělejte totéž, co s pravým zrcátkem: opět zastavte nastavování, jakmile se začne objevovat bok vozu.

    S dobře nastavenými zpětnými zrcátky žádný „mrtvý úhel“ v naprosté většině osobních aut mít nebudete. Ale musíte se do nich za jízdy dívat...

    8. Automatické převodovky

    K čemu je to dobré: Jízda je plynulejší, bezpečnější, komfortní a úsporná.

    Automatická převodovka sice není klasický asistenční systém, ale z principiálního hlediska mezi ně také patří. V našich končinách stále přetrvává obecné povědomí že „pořádný šofér si řadí sám“. To je dnes ale asi stejně pravdivé jako tvrzení, že před studeným startem motoru je nutno nejprve vytáhnout sytič... Prostě to s technickým pokrokem ztratilo platnost. Moderní automatické převodovky jsou něco úplně jiného než někdejší těžkopádné třístupňové automaty. Dnes mají běžně šest, ale i sedm nebo osm rychlostních stupňů, jsou velmi spolehlivé a nabízejí často i více pracovních modů (ekonomický, normální, komfortní, sportovní...). 

    Vedle klasických automatů s hydroměničem, které jsou skvělou volbou pro terénní auta nebo pro auta tahající přívěs, se dnes stále více prosazují „roboti“, tedy automatické řazení klasické převodovky s třecí spojkou. Jsou levnější než hydroměniče a bývají i rychlejší, zvlášť když se jedná o systém se dvěma spojkami. Běžná je dnes navíc možnost sekvenčního manuálního řazení, kdy řidič voličem nebo takzvanými „pádly“ u volantu sám určuje rychlostní stupeň. 

    Jízda s automatem je příjemná, pohodlná a občas se hodí, že se můžete rozjíždět či akcelerovat a přitom mít volnou pravou ruku. Zejména u robotizovaných převodovek navíc platí, že již příliš nezvyšují ani spotřebu paliva. U některých aut je dokonce v technických údajích zapsaná průměrná spotřeba s robotizovanou převodovkou nižší než s manuální. Mimo jiné proto, že nevznikají ztráty v hydroměniči, a díky vyspělé elektronice systém řadí přesně a včas. U některých prémiových značek dokonce automat dokáže ve spolupráci s navigačním systémem předvídat, zda jej čeká stoupání, klesání nebo ostrá zatáčka a řadí tak stejně včas jako dobrý řidič. 

    Technickou zajímavostí jsou bezestupňové převodovky – variátory. Ty nemají žádné pevné rychlostní stupně a převodový poměr upravují plynule v závislosti na požadovaném výkonu a rychlosti jízdy. Velmi dobře funguje převodovka CVT (Continuously Variable Transmission) třeba u Subaru. Jízda s těmito převodovkami je komfortní, pro sportovní jízdní styl si navíc řidič může volit přednastavené převody podobně jako u standardní automatické převodovky.

    Nejen řidiči vyžadující maximální komfort, ale všichni, co jezdí v městském provozu a absolvují často nekonečná popojíždění, automatickou převodovku ocení. Manuální převodovka se prostě pomalu ale jistě stává anachronismem...

    9. Start-Stop systém

    K čemu je to dobré: K ničemu.

    Zařízení, které samo vypíná motor u zastaveného auta, začala do svých aut jako první montovat automobilka PSA Peugeot Citroën a dnes jej již zákazníkům nutí většina značek. Mnohdy je tato prapodivná obezlička, jejímž smyslem je zajistit automobilce v testu normované spotřeby NEDC co nejlepší výsledek, součástí standardní výbavy, řidič se jí tedy nezbaví. Systém lze sice vypnout, ale při každém novém nastartování se opět sám zapne.

    Zejména při popojíždění v hustém městském provozu je činnost systému kontraproduktivní a v případě dieselů je navíc i nepříjemná. Neustálé startování a „chcípání“ dieselu cestující i řidiče ruší. Benzínové motory jsou na tom pro hladší start motoru o něco lépe. 

    Časté startování a vypínání nedělá motoru navzdory všem proklamacím automobilek o opaku zrovna dvakrát dobře, nehledě na to, že čas od času si systém postaví hlavu a ani po sešlápnutí spojky a zařazení rychlosti (nebo uvolnění brzdy u aut s automatickou převodovkou) motor nenastartuje a vy zůstanete stát a horečně hledat, proč to nejede. Stalo se mi také, že po vystoupení z vozu (abych si otevřel vjezdovou bránu) odmítl motor nejen naskočit, ale „zatuhnul“ celý automobil. Bylo nutno odpojit akumulátor, tedy de facto systémy zresetovat, aby bylo auto opět funkční. 

    Systémy start-stop patří mezi největší hlouposti, jaké si můžete do auta přát, bohužel, jak bylo uvedeno, automobilky z nich dělají v honbě za co nejnižší emise CO2 součást standardní výbavy. Pokud jezdíte často v městském provozu, zkuste se v servisu poptat, jestli by vám jej neuměli vypnout trvale... 

    10. Asistent rozjezdu do kopce, řízení trakce, sjíždění svahu, elektronická uzávěra diferenciálu...

    K čemu je to dobré: Zvýšení komfortu a bezpečnosti

    Systém ESP, který musí být v autě povinně, umožňuje automobilkám nabízet celou řadu dalších jízdních a bezpečnostních funkcí. Všechny jsou založeny na možnosti diferencovaně přibržďovat jednotlivá kola a vytvářet tak například stáčivý moment, který úspěšně simuluje funkci diferenciálu s omezenou svorností, nebo simulovat funkci uzávěry diferenciálu pro jízdu v terénu. Podržení brzd na tři vteřiny po sešlápnutí spojky předejde couvnutí auta při rozjezdu do kopce, přibrzďování kol podle aktuální trakce každého z nich zase zajistí v terénu bezpečné sjetí svahu s kluzkým povrchem.

    Obecně se dá říci, že tyto systémy jsou dnes velmi propracované, dobře naladěné a slouží řidičům ku prospěchu. A tak je lze vřele doporučit...  

    Závěrem

    Vyznat se v dnešní nabídce různých pomocníků u jednotlivých značek není jednoduché. Snadno se pak může stát, že si do vozů pořídíte i něco, co je vcelku zbytečné a za ty peníze to nestojí.

    Systémy pomohou zejména méně zkušeným řidičům být menší hrozbou pro ostatní a usnadní jim používání vozu. Na druhou stranu, mezi firemními řidiči je nemálo těch, kteří na pomocníky spoléhají příliš a jejich jízda je pak agresivnější a méně bezpečná. 

    Pozor také přesednutí do vozu, který jimi vybaven není. 

    Chcete poradit s tímto tématem?

    Výběr z tipů

    Firemní mobilita nejsou jen auta - kupujeme letenky

    1. Možnosti nákupu letelek
    2. Na co si dát pozor
    3. Jak se vyznat v cenové džungli
    4. Kdy spolupracovat se specialisty
    Číst více

    Které novinky se vyplatí mít ve firemních vozech?

    1. Na co si dát při konfiguraci vozů pozor?
    2. Které prvky výbavy opravdu využijete?
    3. Které jsou spíše zbytečné?
    Číst více

    Alternativní pohony - cesta k nižším nákladům

    • Proč uvažovat o jejich využití ve firmě?
    • Co vám přinese CNG pohon?
    • Jaké jsou výhody hybridních aut?
    • A co elektromobily, mají už smysl?
    Číst více